Duběnka v plném provozu

A jak si všichni na nové prostředí a nový kolektiv zvykali a jak se všem v Duběnce daří, jsme se zeptali vedoucí paní Silvie.

Máte za sebou v Duběnce "zkušební dobu". Co bylo nejnáročnější?

Nejnáročnější bylo najít si systém. Ať co se týče provozu – předávání informací, provádění velkých a malých nákupů, ježdění pro obědy (které naštěstí od února máme již s dovozem), tak i režimu, co se týče klientů a celkové sžívání kolektivu. 

Jak se vám v Dubňanech žije?

Žije se nám dobře. Nechci to zakřiknout, ale pracovníci i klienti vypadají spokojeně. Máme dům v hezkém klidném prostředí, kde můžeme chodit na krátké i delší procházky. Přirozeně se nám podařilo vplout do života obce. V místním obchodě máme otevřený účet na menší nákupy, občas docházíme do informačního centra s klienty na aktivity nebo navštívíme kostel.

Jak probíhala aklimatizace klientů?

Klienti se k nám stěhovali postupně, což nám poskytlo dostatek času na vzájemné poznávání a zavádění vyhovujícího režimu. Hned od začátku jsme začali dojíždět 1x – 2x týdně do terapeutických dílen v Brumovicích a posléze do speciální školy v Morkůvkách, kam klienti docházeli již dříve, tudíž těch změn v jejich životě nebylo tolik.

Všichni klienti jsou v pravidelném kontaktu se svými rodinami, což dobré aklimatizaci taky napomáhá.

Máte i nějaké veselé historky ze zabydlování?

Konkrétní veselá historka mě nenapadá, ale veselé byly všechny první hektické dny, kdy jsme se zabydlovali Stavěl a přesouval se nábytek a do toho druhý lednový týden nastoupil 1. klient, pro kterého je Duběnka domovem, kde bydlel s rodinou a my měli trochu obavy, jak vše přijme. On ale okamžitě všechny ty změny bral jako naprosto přirozenou věc a nijak se nenechal rozhodit. Ani námi pracovníky, ani novým režimem.

Ráda bych poděkovala skvělému týmu svých kolegů, bez kterého by se vše nezvládlo tak hladce. Samozřejmě děkuji všem ostatním, kteří se jakkoli podíleli na rozjetí naší sociální služby.