Rozhovor s Blankou Holáskovou, ergoterapeutkou Domova Betlém

Vstoupíme-li dovnitř, na první pohled vidíme, že se jedná o kreativní pracoviště, kterému již několik let kraluje Blanka Holásková. Položili jsme jí za Vás několik zvědavých otázek.

U dveří jsme zahlédli cedulku Ergoška. Co to je?

Ergoška je na Betlémě zdomácnělá zkratka výrazu ergoterapie, přičemž slovo řeckého původu ergon znamená práce a therapia je léčení. Zjednodušeně tedy- léčba prací. Úkolem ergoterapie je rozvoj hrubé a jemné motoriky, citlivosti, návyk vytrvalosti a v neposlední řadě upevnění sociální role klienta.

Děkuji za vysvětlení, už tomu rozumím. A jak to probíhá prakticky?

V naší dílně se zaměřujeme na výrobu drobných předmětů různými technikami. Máme zde tkalcovský stav, na kterém vznikají pěkné koberečky, tašky, prostírky i obaly na mobil. Z dalších textilních technik s oblibou používáme batiku, savování textilií a jejich následné zdobení textilními barvami, práce s nažehlovacími fóliemi, découpage a plstění. Při výrobě šperků se nám moc líbí práce s polymerovými hmotami (fimo), korálkování a tiffani technika, kterou se dají vytvořit i větší předměty, např. svícny, vizitkáře, závěsné skleněné vitráže do oken…Zbytky sklíček nám potom ještě poslouží na skleněné mozaiky. Zdobíme a odléváme také různé svíčky, malujeme na sklo a porcelán, a pokud má někdo chuť namalovat třeba i veliký „ opravdový“ obraz na plátno, jeho sen mu ráda pomůžu realizovat.

A kolik času denně trávíte přímou prací s klienty?

Ergoterapie v Domově Betlém je vzhledem k těžkému stupni postižení jeho obyvatel individuální, to znamená, že chodí do dílny každý zvlášť na hodinu až hodinu a půl. Držíme se týdenního rozvrhu, který je přizpůsoben individuálním potřebám klienta. Denně se mi zde vystřídá pět klientů.

Kterou techniku mají klienti nejraději?
 

To je různé, podle druhu postižení. Mám zde dvě klientky, které pracují nohou. Ty preferují textilní techniky a mozaiky. Používáme různé kompenzační pomůcky, bez kterých by práce prakticky nebyla možná. Ostatní klienti mají v oblibě všechny již zmiňované techniky, pokud se vhodně kombinují a střídají.

Kdo přichází s nápady?

Na začátku hodiny se vždy domluvíme, na co má klient „chuť“. Někdy přijdou klienti s vlastními nápady, nebo prosbou vyrobit nějaký dárek přátelům či rodině, jindy si jen třeba určí techniku a výsledný výrobek vzniká spontánně vzájemnou spoluprací. Ze zdařilého dílka máme o to větší radost.

Co se děje s výrobky po jejich dokončení?

Některé výrobky jsou určeny k potěše rodinných příslušníků a kamarádů klientů. BETLÉM každoročně pořádá několik prodejních akcí. Máme stánek s výrobky například na tradičním prvomájovém jarmarku v Kloboukách, při různých příležitostech i v okolních obcích a nejzdařilejší výrobky prodáváme na společenském večeru střediska BETLÉM v Hustopečích formou dobročinné aukce.
 

Co vás nejvíce těší na Vaší práci?
 

Třeba radost v očích Marie, při vybarvování nějakého zvířátka, nebo když se mi podaří Zdeňce zvednout náladu prací tak, že až začne sršet vtipy. Když se Honza hluboce zamyslí a pak z něj vypadne nějaký úžasný nápad, který pak půl roku realizujeme… Moc mne těší, že za mnou moji klienti chodí rádi a cítí se být něčím užiteční.

Jaké máte těžkosti?
 

Na začátku mé činnosti na Betlémě bylo pro mne náročné některým klientům porozumět, co říkají, protože kvůli svému tělesnému postižení mluví hůře. Tyto bariery jsou však už dávno překonány a jediným opravdovým problémem je v současné době nedostatek prostoru například pro tkaní či keramiku. Některé techniky jsou náročné na čistotu a bylo by lépe mít oddělené prostory pro prašnou a čistou práci. Chybí mi skladovací prostor na materiál a důstojné místo na vystavení hotových výrobků pro případné kupce.

Co by Vám pomohlo?

Pomohl by mi projekt včetně jeho brzké realizace, který by uvedené těžkosti vyřešil. Sním o krásných a světlých bezbarierových prostorech, upravených pro různorodé techniky a technologie, kde by se klientům i mně dobře pracovalo.

Děkuji za rozhovor a moc Vám přeji, aby se Vaše sny co nejdříve naplnili.

Ptal se Jan Gavlík, odpovídala Blanka Holásková